Včera jsme s Thomasem zašli do místní pobočky Peterpans Travel a narazili na letáček s obrovskou želvou a slibem, že za 35 dolarů ji uvidíme na vlastní oči. Miluju šnorchlování a mám zvláštní slabost pro želvy, takže jsem prostě nemohla odolat a okamžitě jsem si zaplatila

Říkám si, že by nebylo špatné oprášit si němčinu, kterou jsem v posledních letech poněkud pozapomněla. Nejlepší a nejrychlejší nejspíš bude, když si najdu nějakého rodilého mluvčího a zaplatím si několik hodin konverzace. Na nástěnce v Goethe Institutu nacházím několik vhodných nabídek

Od letošní muzejní noci vlastně nic nečekám, ale nakonec je to ten nejlepší večer, který jsem kdy strávila chozením po muzeích. Kdoví, možná je to odpoledním pošmourných počasím, ale ve městě nakonec není zdaleka tolik lidí jako v minulých letech. 

Dva týdny po návratu z Austrálie vyrážím na zájezd na Ukrajinu pořádaný dvěma nejmenovanými cestovními kanceláři. Vzhledem ke své finanční situaci (cestování po Austrálii přece jen něco stojí) jsem se rozhodla porušit jednu ze svých základních zásad a vyrazit na zájezd, z něhož neznám alespoň dvě

 V Austrálii jsem na psaní blogu neměla moc času, škola, úkoly, práce a občas pár hodin spánku mě stály tolik času a sil, že jsem se k sepisování zážitků nedostala. Během cestování jsem pak dala přednost cestovnímu deníku plnému pohledů, výstřižků z různých prospektů a ručně psaného textu,

Sice mi to nějakou dobu trvalo, ale je tu další příspěvek :)

Školní uniformy

Všichni studenti (s výjimkou vysokoškoláků) tu nosí uniformy, které obvykle vypadají tak hrozně, že by v nich u nás většina lidí vůbec odmítla vyjít z domu.

 Už za pouhé tři dny, které jsem tu zatím strávila, jsem se dozvěděla několik zajímavých věcí. Není to nic, o čem by se dalo dlouze psát, proto je jen shrnu v několika bodech. Předpokládám, že takových stručných příspěvků bude přibývat, proto Australské střípky 1 :)

• [ Pokračování článku ]

Poslední noc před odletem je velice krátká – vstáváme už ve dvě hodiny a vyrážíme na letiště (mamka s Lenkou se nabídly, že mě tam odvezou). Do Prahy přijíždíme asi ve čtvrt na šest a kolem sedmé se musíme rozloučit. Mamka s Lenkou a s Dorotkou se vracejí do Brna a mě čeká dlouhá cesta do neznáma.

Do konce července musím zaplatit školné a pojištění, proto teď trávím hodně času u počítače a sleduju kurz australského dolaru. Minulý týden stále klesal a nakonec byl tak výhodný, že jsem dlouho váhala, než jsem se rozhodla, že s převodem peněz ještě pár dní počkám.

Včera

Včera jsem si koupila letenku do Perthu a pár minut po zaplacení jsem začala litovat, že jsem to udělala. Myslím, že nastal čas, abych uvedla na pravou míru jeden velký